Vše o PES 4 + demo a mnoho více
25. 11. 2007
Japonští Konami, dobře známí vyznavačům konzolí či série Silent Hill,
vloni přenesli na PC svůj ambiciózní fotbal, který hodil rukavici
do té doby prakticky jedinému existujícímu konkurentovi – sérii FIFA
od EA Sports. Výsledek byl tak dobrý, že v podstatě nebylo v čem srovnávat.
Pro Evolution Soccer 3 (recenze)
před rokem převálcoval FIFU
téměř ve všech úhlech pohledu, jakými se dá na hru pohlížet. Neuvěřitelná
fotbalovost, nekonečné trenérské možnosti, trénink, na hony lepší
engine, výborná kariéra, podrobné statistiky z každého zápasu a další
přednosti.
Premiérový PES pro osobní počítače si před rokem s sebou přinesl i nějaké ty dětské nemoci, k nimž patřil ne zcela povedený převod původem konzolové hry na PC platformu, kvůli čemuž měla řada hráčů problémy hru vůbec spustit, někomu chodila pomalu, jinému naopak rychle. Potom vyšel patch, který někomu pomohl, jinému s ním naopak hra přestala fungovat. No a největším nedostatkem PES3 byla absence síťové a online hry, takže jste měli sice krásný fotbal, ale o hře s kamarády jste si mohli nechat zdát. Abych byl přesný – podpora více hráčů ve hře byla, ale scházet se na jednom počítači už dávno není v kurzu a navíc ne každý fanda hry bydlí hned přes ulici.
• Staronový kabát
Po zhruba roce přichází Konami s Pro Evolution Soccer 4 (dále už jen PES4), který má stejně jako minulý ročník původ v konzolích, odkud byl překonvertován pro stolní počítače. Proto i letos bude potřeba si zvyknout na konzolím přizpůsobené menu a na způsoby ukládání dat, což nebude takový problém a brzy zjistíte, že se autorům podařilo z každé obrazovky menu vytřískat maximum. Co jsem zjišťoval, hra již nyní funguje každému bez problémů a potěšila i hardwarová nenáročnost, kdy pro pohodový běh stačí zcela průměrná konfigurace. To si ostatně můžete otestovat sami v hratelném demu. Objevilo se ve dvou variantách - menší zhruba sedmdesátimegové a větší čítající dvě stě mega, lišící se pouze přítomností mluveného komentáře. Pro větší demo však existují expandery, které umožní nastavovat délku zápasu a proto si v něm hru mnohem víc užijete.

TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
Letmým pohledem na herní nabídky PES4, jejich strukturu i na dění
na hřišti nabudete dojmu, že se nic moc nezměnilo a že před vámi je
starý známý PES3. Někoho to možná zklame, ale byla by chyba hru tímto
způsobem unáhleně hodnotit. Naopak si brzy uvědomíte, že v tomto ohledu
jde o opačný přístup k vývoji než u konkurenční série FIFA. Jak už
je zakořeněno i v samotném názvu hry, u PES jde o evoluci i v jejím
vývoji. FIFA provádí každoročně to, že kde co ve hře změní, a to i
včetně hratelnostních prvků. Nový ročník FIFA (včetně aktuálního 2005)
obvykle není posunem toho stávajícího dál, jde spíše o přesun jinam,
mnohdy ne k lepšímu. Naopak série PES přistupuje k vydávání nových
ročníků tak, jak je mi milejší, tedy opravdu vývojem stávající hry
a jejím laděním k lepší fotbalovosti a tím pádem i hratelnosti. Proto
nejsou novinky na první pohled zdaleka tolik patrné, ale vychutnáte
si je postupným odhalováním.
• Hratelnost
Obrovskou devizou série PES je její hratelnost. Pokud jste byli dosud zvyklí jen na FIFU, zažijete něco neuvěřitelného. Pocity z přechodu na PES jsou zhruba takové, že zpočátku nedůvěřivé pohledy pomalu začínají nacházet první známky zalíbení, které skončí zcela nekontrolovatelnou vášní a propadnutí hře. PES si získá každého, kdo chce z hry vytěžit maximum, nebojí se fáze učení, kdy bude potřeba postupně vstřebávat bohatost ovládání a možnosti taktických i jiných nastavení.
Postupně tak pronikáte do otevřené náruče a žasnete nad bohatostí hry. Není vůbec výjimkou, že i po dlouhých hodinách, týdnech a měsících objevíte ve hře další prvek, který jste dosud přehlíželi nebo se naučíte využívat novou techniku. Obecně k vysoké hratelnosti přispívají i zdánlivé drobnosti jako opakované záznamy, které oživí každou zajímavou akci, navíc se po každém poločase nabídne sestřih nejzajímavějších momentů.
Co se mi na hře dále líbí, je tah počítače na branku. Nedochází k mrtvým či stereotypním momentům jako ve FIFA, kdy AI vyloženě neví, co s míčem anebo naopak jeden útok je podobný druhému jako vejce vejci. Hra je celkově velice variabilní, hráči i míč jsou samostatné subjekty, které podléhají vzájemné interakci, míč se od nich odráží, lze jej posílat volně do prostoru a záleží na vás, jak silně, jak daleko, zda vzduchem či při zemi, volíte mezi přihrávkami a centry na bližší či vzdálenější spoluhráče. Střelba rovněž nabízí řadu možností od lehčího oblouku po tvrdší ránu, míči lze dávat rotace, zaměřovat jej vzhledem k postavení hráče k brance a záleží i na tom, jakou nohou, kdy a jak přesně míč trefíte. Ve výsledku probíhá každý zápas úplně jinak a hraní proto nezačne nudit jako v případě FIFY.
• Evoluce
Skvělé herní zážitky jsou postaveny na touze Konami vytvořit herní engine opravdu takový, aby co nejvíce přibližoval skutečný fotbal se vším, co k němu patří. Hra vás k ničemu nenutí, auty se vhazují jako skutečné auty, standardní situace se také zahrávají jako skutečné standardky a tak je tomu i v dalších aspektech. Evoluci obsaženou v názvu hry jsem již v úvodu vzpomenul při zmínce o cestě, kterou se vývojáři série PES vydali. Skutečný význam evoluce je ale autory míněn trochu jinak. Vztahuje se totiž k vývoji hráče jako takového a souvisí s ním i slogan „The long road to the final“. Konami tím poukazují, že pro získání vavřínů je nejdřív třeba na sobě zamakat a trofej je až výsledkem práce na sobě samém. Tímto způsobem je hra celkově koncipována a její kompletní zvládnutí si vyžádá čas.
Abyste dobu příprav nestrávili ve fobiích z toho, jaká jste nemehla, najdete tu vše potřebné pro svůj postupný vývoj – šesti obtížnostmi počínaje, dále přebohaté tréninky rozdělené do řady kategorií od pouhého vysvětlení základních fotbalových pojmů a pravidel přes objasnění ovládání, popisy variant přihrávek, střel, kliček, standardek a dále pak i bodované tréninky střelby, kličkování, centrů atd. atd. No a samozřejmě nechybí ani volný trénink, kde si v klidu a třeba zcela bez soupeře můžete vše co jste nastudovali vyzkoušet (více o tom níže).
• Odladěné obtížnosti
I když skoro každý začne rovnou zápasem, brzy i na nejslabší obtížnost zjistí, že počítač dokáže mnohem víc než on sám a skončí nakonec v tréninku. Ony i jednotlivé obtížnosti jsou šikovně odladěné, takže přechodem na vyšší nemáte hned pocit, že vás počítač těžce válcuje. Naopak máte dojem, že se nic moc nezměnilo, s výjimkou výsledků – z vydřených remíz jsou teď mnohem častější prohry a až časem zjistíte proč. Zatímco na nejnižší úrovni se naučíte spíš sólovat a tím pádem vést míč, měnit směry a táhnout hru spíš po křídlech, postupně se přitvrdí, počítač si lépe hlídá území, vyvíjí na vás větší tlak, napadá hráče při příjmu míče, nabíhá si šikovně pod centry, hlídá útočníky atd. Každý přechod na vyšší obtížnost s sebou nese potřebu se něco nového naučit a cílem je vždy přijít na to, co vlastně zdokonalit.
• Souhra celé jedenáctky
Co se mně
osobně na hratelnosti líbí moc je potřeba tvořit hru plánovitě, do
útoků se nehnat tryskem, ale každou akci už od vlastní půlky připravovat.
Tohle jsem dlouho řešil při přechodu na čtvrtou obtížnost, kdy jsem
byl nešťastný z toho, jak sice hraji vyrovnanou partii s počítačem,
ale góly dává jenom on. Vytvořit si šanci mi prostě nešlo a nechápal
jsem proč. Pak přišel zlom a překopání celé filosofie hry. Spousta
přihrávek, používání radaru k vyhledání volných hráčů, přenášení hry
do volných míst, nehonění se bezhlavě rovnou do útoků, potrénování
střelby a přihrávek vzduchem do běhu i narážeček. A povedlo se. Nejlepší
na tom celém je pocit, který přijde. Pokaždé najdete novou krásu fotbalu,
který hrajete a obdivně žasnete nad způsobem, jakým je vytvořen a
co vše nabízí.
• Novinky v Pro Evolution Soccer 4
Začnu třebas hlavním rozhodčím (ti čároví stále chybí, až na odmávání ofsajdu), který se už objevuje společně s hráči v poli a není tedy jen virtuálním posuzovatelem. Na druhý pohled si všimnete spousty vyladění pohybů hráčů v rozmanitých situacích, což přispívá k větší fotbalovosti a projeví se to i hratelnostně. Strkanice, lepší skluzy, zakopnutí, animace rozmanitých způsobů střelby, ušpiněné dresy - to vše se oproti PES3 dočkalo vyladění. U přímých kopů přibyla možnost si přizvat k rozehrávce spoluhráče, který vám míč postrčí, případně sám odehraje. Rozšířily se už tak nesmírně bohaté statistiky o řadu vychytávek. Přibyla šestá obtížnost, kterou si lze zakoupit ve známém PES shopu za body, které hraním postupně získáváte. Rovněž přibyla kamera z ptačí perspektivy či pohledem hráče, rovněž sehnatelná v PES shopu, kde najdete i řadu dalších více i méně užitečných bonusů a rozšíření. Za zmínku stojí ještě aspoň položky související s editacemi v Master League.
I na PES4 by se daly najít drobnosti, které by ještě zasloužily vylepšit. Všimnete si třeba zcela strnulých brankářů v případě, že střela letí mimo branku. Ani náznakem se ji nesnaží krýt, což pak může vést k snadným dorážkám. Mluví se i o jejich strnulosti v případě střel z velké dálky, což jsem já osobně ještě nezažil, ale už několik hráčů na to v demu upozorňovalo. Jelikož jsem ani já, ani nikdo, koho jsem se ptal, nezažil nepovolené hraní rukou, usuzuji tedy, že jejich pískání bylo ze hry odstraněno.
Diskutovaným tématem začínají být penalty, kdy si hráči stěžují na snadné vykoledování si pokutového kopu a to až několikrát za zápas. Jako kosmetickou mušku na štítu beru čtyři nachlup stejné náhradníky (včetně obličejů, které jinak u největších hvězd odpovídají skutečnosti), kteří vždy na nosítkách odnáší zraněného spoluhráče (viz obrázek výše), nebo přetrvávající systém opakovaných záběrů. Ten se opět automaticky utne s každým hvizdem rozhodčího a tudíž uložit si zajímavou situaci, po které míč skončí v zámezí prostě nelze, neboť se hra vzápětí přeruší a možnost si ji přehrát zmizí.
Nově si lze v režimu Master League vybrat tým s jeho aktuální sestavou a nezačínat úplně od píky s partou nováčků. Nejsem si úplně jistý, zda je tato volnost při výběru dobrá, protože trpělivé pilování si vlastního týmu má své obrovské kouzlo, o které mnozí přijdou jen proto, že si zvolí snazší cestu a stanou se raději manažerem fotbalových hvězd. Vzpomínám, jak jsem se v PES3 potil a prožíval každou minutu zápasů, byl nucen pro své mnohem slabší hráče vymýšlet strategie vzhledem k jejich nízké výkonnosti, trénoval je a zkoušel z jejich schopností vytěžit maximum. Každý vyhraný zápas pak chutnal úplně jinak než když s výběrem světa rozdrtíte Sokol Třeskoprsky a každou hvězdu si musíte buď trpělivě vypiplat, anebo si na ni našetřit a přemluvit ji, aby za vás vůbec hrála.
• Herní volby
Nabídka herních módů představuje samozřejmě klasický přátelák, který lze na jednom počítači odehrát až v osmi lidech. K dispozici je přes padesát nároďáků včetně toho našeho, plus zhruba sto třicet mančaftů klubových. Klasicky je řada jmen zkomolených kvůli licencím, ale stejně jako loni jde všechno (manuálně) přejmenovat a určitě se brzy objeví neoficiální updaty sestav, dresů a všeho dalšího, což konkrétně loni bylo na vysoké a profesionální úrovni. Ostatně už je na světě první verze updatů od známého autora Wolfa, která ovšem čítá cca 430 MB a jelikož v ní ještě není zdaleka vše, co Wolf umí upravit, počkal bych raději na některou verzi další. V každém případě odkaz na stažení přes síť Torrent je zde.
Dále si můžete vybrat ligu, kde se lze zapojit do několika lig evropských (španělská, německá, francouzská, anglická ...), které doplňuje liga „mezinárodní“, představující možnost si vytvořit ligu vlastní s definovatelným počtem týmů, volbou nasadit libovolné kluby či nároďáky apod. Obdobné je to s poháry, které jsou předdefinovány podle kontinentů jako evropský, africký atd. plus tzv. Konami Cup, který dovoluje vytvořit vlastní pohár až pro 32 mužstev s vlastními pravidly, herním či postupovým systémem.
• Tréninkové
kurzy
Už jsem nakousl trénink, rozdělený do několika sekcí, z nichž každá nabízí další podskupiny zaměřené na určitý způsob výuky fotbalových dovedností. Začít lze výkladem pravidel, interaktivním představením zahrávání různých technik a nechybí ani nácvik v praxi, jakož i bodované dovednostní kurzy, které prověří vaši zdatnost a souznění s hrou včetně možnosti své úspěchy uložit a případně se je snažit překonávat. Trénink je ostatně zahrnut i do herních modů, kdy si svůj tým můžete v průběhu sezóny pilovat a hráčům tak vylepšovat jejich parametry, které se pak odrazí v zápasech.
Tréninkové nabídky jsou opravdu přebohaté a absolvování všeho zabere mnoho hodin. Kvalita a užitečnost je ale proměnlivá a sami poznáte, co má nějaký praktický přínos a co ne. Například v bodovaných trénincích mi přišel zcela k ničemu trénink manuálních přihrávek, který jsem prošel na všechny obtížnosti napoprvé, aniž bych měl pocit, že vůbec nějakou dovednost musím prokázat. Ale tohle je spíš výjimka a častokrát si budete rvát vlasy, než se vám povede některý z kurzů splnit. Do tréninků se ale i po jejich splnění budete často vracet, protože třeba důkladnější nácvik různých druhů přihrávek, centrů, střelby či souhry týmu budou pro vyšší obtížnosti rozhodně potřeba a jen tak se posunete o kousek dál.
Oproti
PES3 se tréninky podstatně rozšířily a došlo i k nějakým změnám stávajícího
obsahu a mírně se i v některých situacích změnilo ovládání, takže
doporučuji absolvovat i veteránům. Vypíchnutí si zaslouží i moc šikovná
textová nápověda, která se zobrazí v menu a obsahuje stručný popis
ovládacích prvků a funkcí v rozmanitých herních situacích. Je to vlastně
jakýsi tahák, který si zobrazíte, najdete, co potřebujete a pak si
danou finesu zkoušíte v praxi. Ještě upozorním na nácvik střelby,
která je v PES hodně ovlivnitelná hráčem. Zdaleka nejde jen o to praštit
do míče, ale při střele lze krom míření zvyšovat její razanci nebo
naopak zkusit kopnout míč obloukem, udávat falše a dokonce, až když
míč letí, můžete měnit jeho trajektorii.
• Master
League
Vrcholným herním režimem je Master League, čili mistrovská liga, která představuje jakousi kariéru. Vyberete si tým, se kterým nastoupíte na cestu nejprve k postupu z druhé ligy do první a pak dále k vavřínům nejvyšším. Tato liga zahrnuje vše, co PES4 nabízí a je toho tolik, že by se na tohle téma dala napsat kniha. Sledování výkonů, tréninky, nábor a nákup hráčů, financování, skládání sestav, sledování soupeře, příprava na každý zápas, sestavení týmu podle momentální kondice a výkonnosti, přizpůsobení sestavy konkrétnímu soupeři atd. atd. To vše s nepřeberným množstvím přehledně řazených informací, čítající opět řadu rozšiřujících a hlavně užitečných novinek. Prostě zábava na měsíce a měsíce, která hlavně neomrzí. Pořád je nač koukat, pořád je se co učit.
• V
roli trenéra
Dalším stupínkem v hratelnosti PES4 jsou trenérské volby. Jejich záběr každého zcela ohromí už na pohled a další šlupka přijde v okamžiku, kdy zjistíte, jaký mají všechna nastavení na hru týmu vliv. Je až neuvěřitelné, co vše Konami do hry zakomponovali a jak detailně lze hru týmu ladit jak před vlastním zápasem, tak i v průběhu hry. Offside-systém opravdu funguje, pro betonování lze navolit strategii obrannou a naopak když je třeba dát gól stůj co stůj, lze zase hnát hráče do brejků. Hra je tedy nesmírně různorodá a každou změnu v ní poznáte.
Má-li soupeř v sestavě nějaké eso, dá se na něj nasadit osobní obrana. Na každého soupeře se prostě můžete připravit individuálně a pokusit se přijít s takovou hrou a sestavou, která bude co nejvíce odpovídat jeho hernímu stylu. Souhru vlastního týmu volíte na úrovni každého jednotlivého hráče od jeho postavení, úkolů, teritoria, kam se má snažit nabíhat, chování při bránění nebo naopak v útoku. Oceníte to pak hlavně v módech jako turnaj, liga či kariéra, kde na každém zápasu hodně záleží. U nich zmíním možnost přenášení únavy ze zápasu do dalších, takže pokud mužstvo pořádně honíte, bude mu postupně ubývat sil a do finále se můžete sotva doplazit.
• Statistiky
Když
už jsem načal trenérské volby a kariéru, nesmím zapomenout na statistiky,
kterými je hra doslova prošpikována. Už takové záznamy o právě skončeném
přáteláku překvapí svou podrobností. Ty totiž zdaleka nekončí počtem
střel, branek a červených karet jako ve FIFA. Zobrazit lze statistiku
každého jednotlivého hráče, sledovat třeba v jakém prostoru se pohyboval,
s kým a kolikrát si přihrál, kolikrát vystřelil na branku atd. No
a na konci zápasu nechybí ani bodování a podrobná statistika každého
hráče, kde se hodnotí mnohem víc kritérií, než která by vás mohla
napadnout.
Ono vůbec taktických možností, které ovlivňují zápas, je tolik, že hra nabízí i možnost plnit roli trenéra, který se na hře jako takové podílí pouze „pasivně“ tím, že vede tým, připravuje sestavy, udává taktické pokyny a v průběhu zápasu přihlíží jen z lavičky. Odtud ale může měnit strategie, honit hráče do útoků či je stahovat do obrany, střídat a dělat spoustu dalších rozhodnutí. To je velice příjemná a zajímavá změna mající své velké kouzlo nabízející další rovinu zábavy, kterou lze s PES prožívat - tím spíš, že každý zásah do sestavy a taktiky je opravdu pocítit na herním stylu. Pro roli trenéra je šikovné použít bonusovou kameru z ptačí perspektivy, kdy krásně vidíte, jak a kde se kdo z hráčů pohybuje, kudy vede útoky soupeř, kde jsou hluchá místa a jaké díry nabízí soupeřova obrana.
• Zkušenosti
z hraní online
Novinkou, na kterou se netrpělivě čekalo a jež byla opředena mýty, je podpora hry po síti a internetu. Až donedávna se spekulovalo o tom, zda v PES4 vůbec bude či ne, takže vězte, že si po LAN i internetu zahrajete a co jsme mohli vyzkoušet, jede hra zcela v pohodě a z hlediska síťového kódu k ní nemám žádné výhrady. Po stránce protokolu se jedná o jednoduché spojení počítačů přes TCP/IP způsobem, kdy jeden funguje jako server a druhý se na jeho IP adresu připojí.
Tady můžete narazit na potíže s propojením při používání routerů a firewallů, jež budete muset buď vypnout, anebo správně nakonfigurovat, víte-li ovšem jak. Mnohým nezbude než strčit síťový kabel rovnou do karty počítače a router vypojit, obdobně pak vypnout při hře firewall. Síťová hra tak, jak je prezentována v PES4, nabízí pouze možnost přáteláku. Bohužel si nezahrajete žádný pohár, ligu či jinou soutěž. Je to škoda, ale osobně jsem rád aspoň za tohle. Zpracování síťového protokolu je opravdu hodně primitivní a postrádá řadu základních funkcí (např. chybějící vyhledávač serverů, tudíž se vždy musíte s někým domluvit a znát jeho přesné IP), o komfortu nemluvě.
15 dalších vytípaných
obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů
V mých očích ale síťová hra postrádá především jednu velice důležitou volbu, a to způsob přepínání kurzoru mezi hráči. PES totiž ve svých nastaveních dovoluje zvolit i styl přepínání kurzoru na hráče. Krom několika úrovní automatického přepnutí je možno nastavit kurzor natvrdo a ovládat celý zápas jen jednoho hráče, anebo je tu pak možnost přepínat na hráče manuálně, čili přepnete si, až když chcete. Přesně tuhle volbu v singleplayeru běžně používá většina hráčů....
... avšak při hře po síti se bohužel sama nastaví automatika a tím jde celá hra do háje. Vše se najednou chová zcela jinak a celý zápas se zmateně přetahuji o kurzor s počítačem. A to i v situacích, kdy bráním, nabíhám pod centry apod. Prostě je to jako by dva lidé zkoušeli ovládat jednoho hráče v týmu a pořád se o něj tahali. Tohle mě moc mrzí a celou síťovou hru to pro mě bohužel hodně zdegradovalo. Velká škoda a lze pouze doufat v nějaký patch, který by tuto programátorskou drobnost, ale hratelnostní tragédii vyřešil. Nepotěší ani fakt, že se síťové klání nedá ukončit jinak než shozením celé hry – volba pro ukončení zápasu prostě chybí (alespoň jsem ji nikde neobjevil).
• Linky na
závěr
O fotbalu
PES4 by se dalo psát donekonečna. Oficiální hardwarové nároky najdete
na na 21. stránce homepage,
kde se hovoří o Windows 98SE/ME/2000/XP, Pentiu III 800 MHz nebo ekvivalentu,
128 MB RAM, DVD-ROM mechanice, GeForce 3 nebo Radeonu 8500, DirectX
8.1 kompatibilní zvukové kartě a 800 MB místa na harddisku. Vzhledem
k tomu, že jde o vylepšeného nástupce loňského ročníku, doporučuji
zájemcům přečíst i naši loňskou recenzi
Pro Evolution Soccer 3, v níž v podstatě vše platí i pro PES4 a dozví
se v ní i o dalších herních aspektech. Rovněž odkážu i na naše dva
články s tipy
pro hru a práci s jejími taktickými možnostmi, které rovněž (s minimem
změn) zužitkujetei i v PES4.
Stáhněte si: Demo, Expandery, Trailer...
Premiérový PES pro osobní počítače si před rokem s sebou přinesl i nějaké ty dětské nemoci, k nimž patřil ne zcela povedený převod původem konzolové hry na PC platformu, kvůli čemuž měla řada hráčů problémy hru vůbec spustit, někomu chodila pomalu, jinému naopak rychle. Potom vyšel patch, který někomu pomohl, jinému s ním naopak hra přestala fungovat. No a největším nedostatkem PES3 byla absence síťové a online hry, takže jste měli sice krásný fotbal, ale o hře s kamarády jste si mohli nechat zdát. Abych byl přesný – podpora více hráčů ve hře byla, ale scházet se na jednom počítači už dávno není v kurzu a navíc ne každý fanda hry bydlí hned přes ulici.
• Staronový kabát
Po zhruba roce přichází Konami s Pro Evolution Soccer 4 (dále už jen PES4), který má stejně jako minulý ročník původ v konzolích, odkud byl překonvertován pro stolní počítače. Proto i letos bude potřeba si zvyknout na konzolím přizpůsobené menu a na způsoby ukládání dat, což nebude takový problém a brzy zjistíte, že se autorům podařilo z každé obrazovky menu vytřískat maximum. Co jsem zjišťoval, hra již nyní funguje každému bez problémů a potěšila i hardwarová nenáročnost, kdy pro pohodový běh stačí zcela průměrná konfigurace. To si ostatně můžete otestovat sami v hratelném demu. Objevilo se ve dvou variantách - menší zhruba sedmdesátimegové a větší čítající dvě stě mega, lišící se pouze přítomností mluveného komentáře. Pro větší demo však existují expandery, které umožní nastavovat délku zápasu a proto si v něm hru mnohem víc užijete.



TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
• Hratelnost
Obrovskou devizou série PES je její hratelnost. Pokud jste byli dosud zvyklí jen na FIFU, zažijete něco neuvěřitelného. Pocity z přechodu na PES jsou zhruba takové, že zpočátku nedůvěřivé pohledy pomalu začínají nacházet první známky zalíbení, které skončí zcela nekontrolovatelnou vášní a propadnutí hře. PES si získá každého, kdo chce z hry vytěžit maximum, nebojí se fáze učení, kdy bude potřeba postupně vstřebávat bohatost ovládání a možnosti taktických i jiných nastavení.
Postupně tak pronikáte do otevřené náruče a žasnete nad bohatostí hry. Není vůbec výjimkou, že i po dlouhých hodinách, týdnech a měsících objevíte ve hře další prvek, který jste dosud přehlíželi nebo se naučíte využívat novou techniku. Obecně k vysoké hratelnosti přispívají i zdánlivé drobnosti jako opakované záznamy, které oživí každou zajímavou akci, navíc se po každém poločase nabídne sestřih nejzajímavějších momentů.

Co se mi na hře dále líbí, je tah počítače na branku. Nedochází k mrtvým či stereotypním momentům jako ve FIFA, kdy AI vyloženě neví, co s míčem anebo naopak jeden útok je podobný druhému jako vejce vejci. Hra je celkově velice variabilní, hráči i míč jsou samostatné subjekty, které podléhají vzájemné interakci, míč se od nich odráží, lze jej posílat volně do prostoru a záleží na vás, jak silně, jak daleko, zda vzduchem či při zemi, volíte mezi přihrávkami a centry na bližší či vzdálenější spoluhráče. Střelba rovněž nabízí řadu možností od lehčího oblouku po tvrdší ránu, míči lze dávat rotace, zaměřovat jej vzhledem k postavení hráče k brance a záleží i na tom, jakou nohou, kdy a jak přesně míč trefíte. Ve výsledku probíhá každý zápas úplně jinak a hraní proto nezačne nudit jako v případě FIFY.
• Evoluce
Skvělé herní zážitky jsou postaveny na touze Konami vytvořit herní engine opravdu takový, aby co nejvíce přibližoval skutečný fotbal se vším, co k němu patří. Hra vás k ničemu nenutí, auty se vhazují jako skutečné auty, standardní situace se také zahrávají jako skutečné standardky a tak je tomu i v dalších aspektech. Evoluci obsaženou v názvu hry jsem již v úvodu vzpomenul při zmínce o cestě, kterou se vývojáři série PES vydali. Skutečný význam evoluce je ale autory míněn trochu jinak. Vztahuje se totiž k vývoji hráče jako takového a souvisí s ním i slogan „The long road to the final“. Konami tím poukazují, že pro získání vavřínů je nejdřív třeba na sobě zamakat a trofej je až výsledkem práce na sobě samém. Tímto způsobem je hra celkově koncipována a její kompletní zvládnutí si vyžádá čas.



Abyste dobu příprav nestrávili ve fobiích z toho, jaká jste nemehla, najdete tu vše potřebné pro svůj postupný vývoj – šesti obtížnostmi počínaje, dále přebohaté tréninky rozdělené do řady kategorií od pouhého vysvětlení základních fotbalových pojmů a pravidel přes objasnění ovládání, popisy variant přihrávek, střel, kliček, standardek a dále pak i bodované tréninky střelby, kličkování, centrů atd. atd. No a samozřejmě nechybí ani volný trénink, kde si v klidu a třeba zcela bez soupeře můžete vše co jste nastudovali vyzkoušet (více o tom níže).
• Odladěné obtížnosti
I když skoro každý začne rovnou zápasem, brzy i na nejslabší obtížnost zjistí, že počítač dokáže mnohem víc než on sám a skončí nakonec v tréninku. Ony i jednotlivé obtížnosti jsou šikovně odladěné, takže přechodem na vyšší nemáte hned pocit, že vás počítač těžce válcuje. Naopak máte dojem, že se nic moc nezměnilo, s výjimkou výsledků – z vydřených remíz jsou teď mnohem častější prohry a až časem zjistíte proč. Zatímco na nejnižší úrovni se naučíte spíš sólovat a tím pádem vést míč, měnit směry a táhnout hru spíš po křídlech, postupně se přitvrdí, počítač si lépe hlídá území, vyvíjí na vás větší tlak, napadá hráče při příjmu míče, nabíhá si šikovně pod centry, hlídá útočníky atd. Každý přechod na vyšší obtížnost s sebou nese potřebu se něco nového naučit a cílem je vždy přijít na to, co vlastně zdokonalit.
• Souhra celé jedenáctky

• Novinky v Pro Evolution Soccer 4
Začnu třebas hlavním rozhodčím (ti čároví stále chybí, až na odmávání ofsajdu), který se už objevuje společně s hráči v poli a není tedy jen virtuálním posuzovatelem. Na druhý pohled si všimnete spousty vyladění pohybů hráčů v rozmanitých situacích, což přispívá k větší fotbalovosti a projeví se to i hratelnostně. Strkanice, lepší skluzy, zakopnutí, animace rozmanitých způsobů střelby, ušpiněné dresy - to vše se oproti PES3 dočkalo vyladění. U přímých kopů přibyla možnost si přizvat k rozehrávce spoluhráče, který vám míč postrčí, případně sám odehraje. Rozšířily se už tak nesmírně bohaté statistiky o řadu vychytávek. Přibyla šestá obtížnost, kterou si lze zakoupit ve známém PES shopu za body, které hraním postupně získáváte. Rovněž přibyla kamera z ptačí perspektivy či pohledem hráče, rovněž sehnatelná v PES shopu, kde najdete i řadu dalších více i méně užitečných bonusů a rozšíření. Za zmínku stojí ještě aspoň položky související s editacemi v Master League.



I na PES4 by se daly najít drobnosti, které by ještě zasloužily vylepšit. Všimnete si třeba zcela strnulých brankářů v případě, že střela letí mimo branku. Ani náznakem se ji nesnaží krýt, což pak může vést k snadným dorážkám. Mluví se i o jejich strnulosti v případě střel z velké dálky, což jsem já osobně ještě nezažil, ale už několik hráčů na to v demu upozorňovalo. Jelikož jsem ani já, ani nikdo, koho jsem se ptal, nezažil nepovolené hraní rukou, usuzuji tedy, že jejich pískání bylo ze hry odstraněno.
Diskutovaným tématem začínají být penalty, kdy si hráči stěžují na snadné vykoledování si pokutového kopu a to až několikrát za zápas. Jako kosmetickou mušku na štítu beru čtyři nachlup stejné náhradníky (včetně obličejů, které jinak u největších hvězd odpovídají skutečnosti), kteří vždy na nosítkách odnáší zraněného spoluhráče (viz obrázek výše), nebo přetrvávající systém opakovaných záběrů. Ten se opět automaticky utne s každým hvizdem rozhodčího a tudíž uložit si zajímavou situaci, po které míč skončí v zámezí prostě nelze, neboť se hra vzápětí přeruší a možnost si ji přehrát zmizí.

Nově si lze v režimu Master League vybrat tým s jeho aktuální sestavou a nezačínat úplně od píky s partou nováčků. Nejsem si úplně jistý, zda je tato volnost při výběru dobrá, protože trpělivé pilování si vlastního týmu má své obrovské kouzlo, o které mnozí přijdou jen proto, že si zvolí snazší cestu a stanou se raději manažerem fotbalových hvězd. Vzpomínám, jak jsem se v PES3 potil a prožíval každou minutu zápasů, byl nucen pro své mnohem slabší hráče vymýšlet strategie vzhledem k jejich nízké výkonnosti, trénoval je a zkoušel z jejich schopností vytěžit maximum. Každý vyhraný zápas pak chutnal úplně jinak než když s výběrem světa rozdrtíte Sokol Třeskoprsky a každou hvězdu si musíte buď trpělivě vypiplat, anebo si na ni našetřit a přemluvit ji, aby za vás vůbec hrála.
• Herní volby
Nabídka herních módů představuje samozřejmě klasický přátelák, který lze na jednom počítači odehrát až v osmi lidech. K dispozici je přes padesát nároďáků včetně toho našeho, plus zhruba sto třicet mančaftů klubových. Klasicky je řada jmen zkomolených kvůli licencím, ale stejně jako loni jde všechno (manuálně) přejmenovat a určitě se brzy objeví neoficiální updaty sestav, dresů a všeho dalšího, což konkrétně loni bylo na vysoké a profesionální úrovni. Ostatně už je na světě první verze updatů od známého autora Wolfa, která ovšem čítá cca 430 MB a jelikož v ní ještě není zdaleka vše, co Wolf umí upravit, počkal bych raději na některou verzi další. V každém případě odkaz na stažení přes síť Torrent je zde.
Dále si můžete vybrat ligu, kde se lze zapojit do několika lig evropských (španělská, německá, francouzská, anglická ...), které doplňuje liga „mezinárodní“, představující možnost si vytvořit ligu vlastní s definovatelným počtem týmů, volbou nasadit libovolné kluby či nároďáky apod. Obdobné je to s poháry, které jsou předdefinovány podle kontinentů jako evropský, africký atd. plus tzv. Konami Cup, který dovoluje vytvořit vlastní pohár až pro 32 mužstev s vlastními pravidly, herním či postupovým systémem.



Už jsem nakousl trénink, rozdělený do několika sekcí, z nichž každá nabízí další podskupiny zaměřené na určitý způsob výuky fotbalových dovedností. Začít lze výkladem pravidel, interaktivním představením zahrávání různých technik a nechybí ani nácvik v praxi, jakož i bodované dovednostní kurzy, které prověří vaši zdatnost a souznění s hrou včetně možnosti své úspěchy uložit a případně se je snažit překonávat. Trénink je ostatně zahrnut i do herních modů, kdy si svůj tým můžete v průběhu sezóny pilovat a hráčům tak vylepšovat jejich parametry, které se pak odrazí v zápasech.
Tréninkové nabídky jsou opravdu přebohaté a absolvování všeho zabere mnoho hodin. Kvalita a užitečnost je ale proměnlivá a sami poznáte, co má nějaký praktický přínos a co ne. Například v bodovaných trénincích mi přišel zcela k ničemu trénink manuálních přihrávek, který jsem prošel na všechny obtížnosti napoprvé, aniž bych měl pocit, že vůbec nějakou dovednost musím prokázat. Ale tohle je spíš výjimka a častokrát si budete rvát vlasy, než se vám povede některý z kurzů splnit. Do tréninků se ale i po jejich splnění budete často vracet, protože třeba důkladnější nácvik různých druhů přihrávek, centrů, střelby či souhry týmu budou pro vyšší obtížnosti rozhodně potřeba a jen tak se posunete o kousek dál.

Vrcholným herním režimem je Master League, čili mistrovská liga, která představuje jakousi kariéru. Vyberete si tým, se kterým nastoupíte na cestu nejprve k postupu z druhé ligy do první a pak dále k vavřínům nejvyšším. Tato liga zahrnuje vše, co PES4 nabízí a je toho tolik, že by se na tohle téma dala napsat kniha. Sledování výkonů, tréninky, nábor a nákup hráčů, financování, skládání sestav, sledování soupeře, příprava na každý zápas, sestavení týmu podle momentální kondice a výkonnosti, přizpůsobení sestavy konkrétnímu soupeři atd. atd. To vše s nepřeberným množstvím přehledně řazených informací, čítající opět řadu rozšiřujících a hlavně užitečných novinek. Prostě zábava na měsíce a měsíce, která hlavně neomrzí. Pořád je nač koukat, pořád je se co učit.
Dalším stupínkem v hratelnosti PES4 jsou trenérské volby. Jejich záběr každého zcela ohromí už na pohled a další šlupka přijde v okamžiku, kdy zjistíte, jaký mají všechna nastavení na hru týmu vliv. Je až neuvěřitelné, co vše Konami do hry zakomponovali a jak detailně lze hru týmu ladit jak před vlastním zápasem, tak i v průběhu hry. Offside-systém opravdu funguje, pro betonování lze navolit strategii obrannou a naopak když je třeba dát gól stůj co stůj, lze zase hnát hráče do brejků. Hra je tedy nesmírně různorodá a každou změnu v ní poznáte.



Má-li soupeř v sestavě nějaké eso, dá se na něj nasadit osobní obrana. Na každého soupeře se prostě můžete připravit individuálně a pokusit se přijít s takovou hrou a sestavou, která bude co nejvíce odpovídat jeho hernímu stylu. Souhru vlastního týmu volíte na úrovni každého jednotlivého hráče od jeho postavení, úkolů, teritoria, kam se má snažit nabíhat, chování při bránění nebo naopak v útoku. Oceníte to pak hlavně v módech jako turnaj, liga či kariéra, kde na každém zápasu hodně záleží. U nich zmíním možnost přenášení únavy ze zápasu do dalších, takže pokud mužstvo pořádně honíte, bude mu postupně ubývat sil a do finále se můžete sotva doplazit.

Ono vůbec taktických možností, které ovlivňují zápas, je tolik, že hra nabízí i možnost plnit roli trenéra, který se na hře jako takové podílí pouze „pasivně“ tím, že vede tým, připravuje sestavy, udává taktické pokyny a v průběhu zápasu přihlíží jen z lavičky. Odtud ale může měnit strategie, honit hráče do útoků či je stahovat do obrany, střídat a dělat spoustu dalších rozhodnutí. To je velice příjemná a zajímavá změna mající své velké kouzlo nabízející další rovinu zábavy, kterou lze s PES prožívat - tím spíš, že každý zásah do sestavy a taktiky je opravdu pocítit na herním stylu. Pro roli trenéra je šikovné použít bonusovou kameru z ptačí perspektivy, kdy krásně vidíte, jak a kde se kdo z hráčů pohybuje, kudy vede útoky soupeř, kde jsou hluchá místa a jaké díry nabízí soupeřova obrana.

Novinkou, na kterou se netrpělivě čekalo a jež byla opředena mýty, je podpora hry po síti a internetu. Až donedávna se spekulovalo o tom, zda v PES4 vůbec bude či ne, takže vězte, že si po LAN i internetu zahrajete a co jsme mohli vyzkoušet, jede hra zcela v pohodě a z hlediska síťového kódu k ní nemám žádné výhrady. Po stránce protokolu se jedná o jednoduché spojení počítačů přes TCP/IP způsobem, kdy jeden funguje jako server a druhý se na jeho IP adresu připojí.
Tady můžete narazit na potíže s propojením při používání routerů a firewallů, jež budete muset buď vypnout, anebo správně nakonfigurovat, víte-li ovšem jak. Mnohým nezbude než strčit síťový kabel rovnou do karty počítače a router vypojit, obdobně pak vypnout při hře firewall. Síťová hra tak, jak je prezentována v PES4, nabízí pouze možnost přáteláku. Bohužel si nezahrajete žádný pohár, ligu či jinou soutěž. Je to škoda, ale osobně jsem rád aspoň za tohle. Zpracování síťového protokolu je opravdu hodně primitivní a postrádá řadu základních funkcí (např. chybějící vyhledávač serverů, tudíž se vždy musíte s někým domluvit a znát jeho přesné IP), o komfortu nemluvě.




V mých očích ale síťová hra postrádá především jednu velice důležitou volbu, a to způsob přepínání kurzoru mezi hráči. PES totiž ve svých nastaveních dovoluje zvolit i styl přepínání kurzoru na hráče. Krom několika úrovní automatického přepnutí je možno nastavit kurzor natvrdo a ovládat celý zápas jen jednoho hráče, anebo je tu pak možnost přepínat na hráče manuálně, čili přepnete si, až když chcete. Přesně tuhle volbu v singleplayeru běžně používá většina hráčů....
... avšak při hře po síti se bohužel sama nastaví automatika a tím jde celá hra do háje. Vše se najednou chová zcela jinak a celý zápas se zmateně přetahuji o kurzor s počítačem. A to i v situacích, kdy bráním, nabíhám pod centry apod. Prostě je to jako by dva lidé zkoušeli ovládat jednoho hráče v týmu a pořád se o něj tahali. Tohle mě moc mrzí a celou síťovou hru to pro mě bohužel hodně zdegradovalo. Velká škoda a lze pouze doufat v nějaký patch, který by tuto programátorskou drobnost, ale hratelnostní tragédii vyřešil. Nepotěší ani fakt, že se síťové klání nedá ukončit jinak než shozením celé hry – volba pro ukončení zápasu prostě chybí (alespoň jsem ji nikde neobjevil).

Stáhněte si: Demo, Expandery, Trailer...